1. 9. 2021
Ať zvedne ruku každý, kdo sladí sirupy, nebo třtinovým cukrem s vědomím, že dělá pro své zdraví obrovskou službu. Je ale opravdu pravda, že jsou med a javorový sirup zdravou a lepší variantou? Kdepak!
Rafinace, aneb šílený chemický proces. Je to opravdu tak?
Bílý rafinovaný cukr je považován za chemické zlo. Záhadný termín rafinace vyvolává u mnohých představu, že tak nemůže vzniknout nic jiné, než jakýsi extrémně zpracovaný a škodlivý produkt. Rafinace je přitom pouze konečný krok zpracování cukru, kdy jsou odstraněny nečistoty a zůstává pouze směs čisté sacharózy (disacharid složený z glukózy a fruktózy). Původní surovinou je cukrové řepa, nebo cukrová třtina (obě dokonale přírodní suroviny).
Krom nečistot jsou rafinací odstraňovány také minerální látky a vitaminy, proto nám bílý cukr, jakožto jednoduchý sacharid, neposkytuje žádné důležité živiny, pouze energii. Obecně víme, že jednoduché sacharidy bychom měli omezovat (zejména ty, které jsou do potravin přidávané), jelikož jejich nadměrná konzumace nám neprospívá. Bát se ho ale nemusíme a rozhodně bychom z něho neměli dělat démona, kterým není.
Zdravý třtinový a hnědý cukr. Kde je pravda?
Slávu si ovšem stále udržuje třtinový cukr. Důvod? Prý obsah minerálních látek a vitaminů. Ano, tyto živiny obsahuje, jelikož většina třtinového cukru neprochází rafinací. Háček je však v tom, že jejich obsah je tak minimální, že bychom museli cukr konzumovat po kilogramech, abychom ho mohli nazývat zdrojem těchto živin. A to bychom dělat neměli, že ne?
Další oblíbenec, hnědý cukr, může pocházet z cukrové třtiny i cukrové řepy, stejně jako se za tímto názvem může skrývat cukr rafinovaný, i nerafinovaný. Pokud je nerafinovaný, je přirozeně hnědý. Rafinovaný cukr získá tu zdravě vyzerající hnědou barvu dobarvením (stejně, jako třeba hnědé pečivo z bílé mouky). Stále se ale jedná o ten samý cukr s minimálním obsahem živin.
Kde se v řebříčku nachází med?
Možná si říkáte, že když ne třtinový a hnědý cukr, tak med je určitě v pořádku. Ano, je v pořádku. Stejně tak, jako je v pořádku omezené množství jakéhokoliv cukru. Ani med se však bohužel nepyšní světobornými pozitivními zdravotními účinky. Stejně, jako cukr, i med se skádá z glukózy a fruktózy – tvoří 80 % jeho obsahu. Zbylé procenta patří vitaminům, mineráním látkám, organickým kyselinám apod. Při bežné konzumaci ale není reálné, abychom z něho získali významné množství těchto živin. Představte si, jak málo jich získáte třeba z jedné lžičky medu v čaji, nebo jedného kousku buchty oslazené medem. Jde o zanedbatelné množství.
Spousta druhů sirupů a spousta možností, jak sladit zdravě?
Dnes běžně vidíte, že ti, kteří démonizují cukr, ve velkém velebí sirupy. Javorový, agávový, rýžový… Asi vás již nepřekvapí, když řeknu, že jde zase o cukr, pouze v jiné podobě. Ačkoli obsahují určité množství živin, museli bychom je pít po lahvích, abychom z toho něco měli.
Agávový sirup je specifický, jako o jediném se dá říct, že je dokonce horší, jako cukr. Ve srovnání s předchozími obsahuje až 90 % fruktózy. Metabolické zpracování fruktózy však podporuje tvorbu tuku, a to zejména tuku v oblasti jater a vnitřních orgánů (tuk, kterého nadbytek způsobuje zdravotní problémy). Nadměrný příjem fruktózy je rizikem pro vznik srdečně-cévních onemocnění a onemocnění jater. Proč bychom ji tedy měli jíst ve formě sirupu?
Na konec přece jenom něco pozitivního. Výhercem se stává…
Jelikož mluvíme o sirupech, zmíním ještě jeden a tak ukončím tento článek pozitivně. Čekankový sirup zažívá svůj „boom“, a to oprávněně. Obsah sirupu totiž netvoří z větší části glukóza a fruktóza (jak u předchozích), ale inulin. Inulin je vláknina se sladkou chutí. Ano, máme tady sirup, který je z více, jako 90 % tvořen vlákninou a přitom chutná skvěle. Doporučuji vyzkoušet!
Jak naložit s těmito informacemi?
Cukr bychom si měli dopřávat omezeně. Jeho nadměrný příjem nám hrozí zdravotními problémy. Ne však pouze cukr bílý. Stejným cukrem jsou i cukr třtinový, nebo hnědý. Med, javorový a agávový sirup jsou také cukry, pouze s jiným názvem a v jiné formě. Proto se k nim chovejme stějně. Spíše, jak se snažit najít to „zdravé“ slazení, naučme se sladit méně.
Autor: Zuzana Gáliková, nutriční terapeutka